libiku, však ano, předsudek, jaký má být muž, a jaká má být žena. Lidi takové předsudky mají, a ty předsudky, které primářka vnímá, jí jaksi brání vzít si do nemocnice loveckého psa a obecně s klidem římského císaře vládnout. Jelikož se předpokládá, že žena bude pečlivá a pracovitá pečující včelka, tak ona to dělá. Možná ne nijak cíleně vědomě, však v tom vyrostla již od kolébky. Zatímco kluk nemá brečet, když si rozbije koleno, děvče nemá lítat, aby si nerozbilo koleno a nepotrhalo sukýnku (kterou má nosit, když je to děvče...). Atd atd atd... a ve výsledku si primářka, děvče zlaté, sama dělá to, jak se na svém postu chová. Nikdo ji nenutí, možná by ji ani předsudečná rada či kdo neodvolala za stejné přestupky, jako muže. Obecně. Jednotlivé primářky a primáři se chovají zcela individuálně nepředvídatelně dle pohlaví.