Bouřko,
njn, syn z toho nemá afekty, ale deprese. Nedávno jsem na rodičáku slyšela od fyzikáře, jak těžce nesl, že nestihl odevzdat příklady na fyzikální olympiádu, protože si je nechal na poslední chvíli a prostě to přes noc stihnout nešlo. Přitom jde o houby, nějaká olympiáda, že jo. Beru to tak, že se z toho poučí pro příště, protože už mu není sedm, ale šestnáct. A když ne napoprvé, tak napodruhé, napotřetí... V první třídě bych fakt nedělala žádné dalekosáhlé závěry do budoucna. Vždycky si musím vzpomenout na predikci neuroložky, když mu byly dva. Tvrdila, že má hyperkinetický syndrom a že si s ním ještě užijeme, až bude chodit do školy. Haha. Tomu se směju ještě dneska, když vidím, jak je pomalej a jaký má odpor k jinému typu pohybu než je prostá chůze volným tempem.