Už jsem tu různé své recepty psala:) Nemáme doma trvale stav, který bych já považovala za úplný pořádek, ale máme doma trvale stav, který já považuju za "pro mě ještě snesitelný pořádek" (manžel a děti tento stav vidí jako úplný pořádek;)

takže asi první věc je(byla pro mě) s narozením dětí trochu snížit laťku, ale tu prostě držet, nedovoluju výrazné propady, protože ty pak nepořádek zvětšují geometricky (např. - děti i manžel celkem fungují v tom, že dávají špinavé nádobí do myčky - ale pokud je myčka nevyklizená, tak ho tam nedají a protože se jim nechce skládat talíře do sebe a sundavat z nich příbory na lince, tak to rovnou nechají na jídelním stole...prostě malý bordel generuje větší a větší bordel...)

druhá věc je, že nedopouštím (a manžel tyhle argumenty nakonec akceptoval, takže v tomhle celkem kooperuje), aby "nad bordelem zapadlo slunce". Vždycky tu před spaním musí být stav, ze kterého se ráno dá začít "na nule" všech každodenních generátorů bordelu. Pak přes den, zejména v ranním shonu, se tu samozřejmě vygeneruje čurbes. Ale když se generuje na výchozím stavu "myčka je uvnitř prázdná, na lince se nic neválí, špinavé oblečení od včera je odklizené u pračky a nmíchá se s čistým na dnešek...", tak se nárůst bordelu neakceleruje a zůstává zvládnutelný opět pro ten další večer.

A třetí, pro mě hodně důležitá věc, je kladný vztah k mému domovu a vděk za to, že ho mám a že je tak pěkný. Strašně mi to usnadňuje přístup k jeho udržování ve stavu, který je mi milý.