Konzervo, v nemocnici ty zástěny jsou. Někde látkové a někde takové plastové jakoby shrnovací přidělané do zdi. Nikdo se,ale nezdržuje s tím je vyndávat. Na pokoji,kde je i pět pacientů vidíš i slyšíš nechtěně úplně všechno. Není kam se otočit a diskrétně zmizet a dopřát soukromí není vždy možné. Takže ty zástěny neřeší nic. Myslím,že ani sami zdravotníci prostě nemají už moc prostoru toho soukromí dopřát víc. A já se tedy přiznám,že bych se nechtěla dočkat toho,až budu ležet v nemocnici a vedle na lůžku bude ležet muž. Připadám si nepatřičně i když jdu za někým na pánské oddělení na návštěvu a tak bych se rozhodně nechtěla odhalovat ještě víc,než je to nezbytně nutné. Doktorům to dovolím. Tam pravidelně podepisuji i souhlas s tím,že smí studenti nahlížet do karty a smí být u zákroku případně malý zákrok udělat. Tam mi to nevadí,protože se to někde v praxi naučit musí. Nechat se,ale okukovat zbytečně se mi taky nechce. Nepotřebuji luxus,ale pokud si ho mám někde dopřát,tak preferuji jednolůžkový pokoj a přiznám se,že by mě taky štvalo,kdyby ho někdo dostával přednostně jen,protože je trans. V ČR je nadstandardů málo a sladit termín zákroku s volným nadstandardem vyžaduje občas notnou dávku štěstí.