"Já si prostě myslím, že je rozdíl, když v životě zažiješ několik jednotlivých tragédií, které tvůj život až tak nepoznamenají nebo ti okolí pomůže je překonat a když když se ti třeba narodí nemocné dítě, s kterým jsi několikrát ročně hospitalizovaná, sem tam operace s nejistým výsledkem, na oddělení zažíváš umírání dětí a tak se snažíš kvůli tvýmu dítěti se držet, táhneš to tak 13 let než ti konečně to dítě zemře.... Během toho máš i další dítě, které zanedbáváš, manželství jde do kytek (byl ti nevěrný, zatím co tys byla s děckem v nemocnici). Stalo se v mém okolí. Lidí s takovými příběhy není málo.
Chápu, že diskuze byla trochu o něčem jiném, jen Brave psala, že je šťastná, i když se jí dějou tragédie. Trvám na tom, že ji jen nepotkala taková, která by ji položila. A vůbec jí to nepřeju."

Kuličko přesně tak. Je fakt rozdíl, pokud člověk musí prožívat něco takového nebo pokud největší tragédie člověka byla, že ho neprávem vyhodili z práce nebo mu umřela babička na stáří.
Proto si myslím, že pro některé lidi, co mají na sobě hodně naloženo, není vůbec lehké být šťastnými a ne proto, že by nechtěli.
Jak moc může být šťastná ta rodina Adámka, když se jim prý co půl hodiny dusí a když každodenní péče je velmi náročná a vyčerpávající? Pochybuju, že ta maminka skáče radostí, protože štěstí je stav mysli.