Já dřív věřila na nebe a ráj, kde lev leží vedle beránka a všichni lidé se mají rádi. Byl to takový souběžný svět. Ale pak jsem usoudila, že je to blbost, protože by se tam všichni co kdy umřeli, prostě nevešli.
Potom jsem chvíli věřila v reinkarnaci. že se duše vtělují do jiných tvorů, rostlin ba i kamenů, aby si vyzkoušely jiné formy bytí a žití. Za odměnu i za trest.
A teď v žádný posmrtný život nevěřím. Líbí se mi, jak je to tu vymyšlené. Že život vznikne a po určitém čase zanikne. Na neustálý koloběh, proměnu hmoty, zužitkování. Život je jen jeden a je třeba ho žít pořád, až do konce. Využít danou šanci a čas jak to jen jde nejlépe. Nečekat. Dělat všechno hned. Protože jednou to všechno skončí a už nic nepůjde napravit..