Konzervo, já rozumím, proč připadá otcovo chování nespravedlivé poslušnému synovi.
To je asi vzor prvoplánového lidského pohledu.
Ten příběh podle mě slouží k tomu, aby nás přiměl nahlédnout na věc jinak.
Je hodno ocenění, když člověk sejde z cesty, poučí se a na základě toho sám pokorně hledá cestu nápravy.
V tu chvíli už nepotřebuje svůj omyl "omlátit o hlavu".
Bylo to pro něj těžší, než kdyby po celou dobu bez zaškobrtnutí a bez rizika kráčel po pohodlné správné cestě.
Je to analogie božího přístupu k lidem. Kdo upřímně hledá cestu k Bohu, bez ohledu na předchozí omyly a prohřešky, kterých lituje, dostane se mu vstřícného přijetí a má to cenu.
Otec litoval, že milovaný syn z vlastní vůle opustil domov a dobrý život. A dává najevo radost, že se z vlastní vůle vrací.