Myslím, že nemám problém s tím mít ráda lidi kolem sebe.
Ale dost mi do toho hrabe okolí.

A pak váhám, zda jsem naivní a hloupá, jak okolí říká, a zneužívají mne nebo ne a vlastně i to je mi jedno.

Když mohu, pomohu a nikomu to neprezentuji, ale někdy potřebuji součinnost okolí a pak s tím musím vyjít ven a pak to poslouchám.

Je mi to nepříjemný, zjistit, že jsem naivní, hloupá atd.

Von i ten marnotratnej syn nemá úplně v pohodě život, ale babi trochu zazlívám, že kvůli němu opravdu úplně zasklila svoje ostatní děti. Nebo nezazlívám, spíš to nechápu.