"Nakonec i v té oblasti náboženství pozoruju posun od "oko za oko", případně od jediného správného boha, k toleranci různých možností."

Já se ale obávám, že některé naše "humanistické" přístupy můžou vést, pokud se dovedou do extrému, ke konci společnosti.

Příklad, tedy hodně extrémní, ale nejlépe ukazuje, co mám na mysli:
Pokud se v přírodě narodí tvor postižený tak, že nedokáže přežít sám nebo s běžnou podporou svého druhu, tak zemře. My, lidé, se snažíme, aby přežil každý. Snažíme se, aby přežilo každé dítě, jakkoliv postižené nebo vážně nemocné. Současně ale též klesá porodnost celkově. Takže kdybychom to brali ve výhledu stovek let, tak dojde k tomu, že značně vzroste počet postižených a nemocných a současně se sníží počet zdravých. Myslím tím počet tak zdravých, kteří jsou schopni společnost živit - sebe, své děti, své rodiče a všechny ty "neschopné" (myslím ty, kteří jsou neschopni uživit sebe). Takže idea humanity dovedená do zcela "ideálního" stavu vlastně povede k záhubě společnosti.

Může to vypadat jako extrém, ale na druhou stranu se už trochu s určitým aspektem potýkáme.Ne tedy s extrémně vysokým počtem postižených, kteří se tak narodili nebo se jimi stali během produktivního života, ale už začínáme mít problém s lidmi, kteří zestárnou, nezemřou, protože současné znalosti a technika ve zdravotnictví dokáže život značně prodloužit, ale na druhou stranu nedokáže uchovat takovou kvalitu života, aby se ti lidé dokázali uživit. Takže věk dožití se sice prodlužuje, ale doba, po kterou je člověk schopen pracovat, moc ne.

Stejně tak tolerance náboženství. Je to správná věc, ale podle mne pouze u náboženství, které je stejně tolerantní. Pokud budu tolerovat náboženství (nebo světonázor), který sám toleranční není, tak mě zahubí.

Co s tím - nevím. (Aby bylo jasno, nemám názor, že se nemocní a staří mají střílet, jen upozorňuju na to, že bychom se u některých věcí měli zamýšlet nad všemi důsledky a alespoň o nich diskutovat.)