Noční buzení je dost individuální záležitost. Obě naše kočky nás dost budily, když byly malé, chtěly si hrát. V dospělosti už si s námi zalezou do postele, když jdeme spát a většinu noci s námi spí, nebo si někam odejdou. Sem tam sice dostanou nějaké telecí nápady, jako že se budou honit nebo rvát, ale za chvilinku je to zase přejde a my už jsme tak zvyklí, že to buď ani neregistrujeme, nebo se přetočíme na druhý bok a spíme dál. Někdy mě trochu ruší, když si ke mně do postele přilehnou obě a utlačujou mě, to je musím kapku umravnit, ale jsem ráda, že jsem u mě, nijak zásadně mě to neruší a nevadí mi to. Nestává se, že by nám skákaly po hlavách, mňoukaly nám do ucha apod.