Půlko, ale ty jsi o nějaký ten pátek starší ne? Ano, byly doby, kdy bylo mateřství před pětadvacítkou běžné, ještě v devadesátkách, ale v posledních dvaceti letech je trendem čekat s rodinou co nejpozději.
Já nechci "fňukat" ani litovat, nakonec, když si to tak vezmu, tak asi všechno dopadlo dobře a tak, jak mělo. Syn je chytrý, zdravý, celkem i zodpovědný hodný kluk a troufám si říct, že je to z velké části moje zásluha, rozhodla jsem se, že si ho nechám a vychovám a udělala pro to, co bylo v mých silách.
Já, mladá a hloupá a taky jsem to zvládla a nepotřebovala jsem k tomu mít procestovanou půlku světa, manažerskou pozici, ani statisíce na kontě nebo barák. A o tom to je. To všechno přišlo časem. Do třiceti jsem stihla si dodělat vš, vypracovat se, být finančně samostatná a nakonec mám i ten dům se zahradou a letos jsem se dočkala i první letecké dovolené, vlastně se všechno povedlo, ale bylo to strašně těžký, hlavně na začátku bojovat proti předsudkům a odsudkům.
Jsem nakonec ráda i za to, že jsem ho měla brzy, jsem ještě mladá a on už relativně velký, nejhezčí na tom všem je vidět ten "výsledek".
Navíc v naší rodině se vyskytuje hojně rakovina, čert vem mě, syn už bude dospělý, ale představa, že bych v 50 měla dostat raka (v naší rodině běžná záležitost) a měla 10-letý dítě... Nic moc představa...