Borgis, nekdy proste nemas na vybranou - jako zakladatelka jsi na necem zavisla a musis to vyresit, jak to jde. sedela jsem tam, protoze jsme MUSELI tu hypoteku vyridit. To byla ta jedina moznost. Jelikoz jsme nemeli zadne zaruky a zadne rucitele, nemeli jsme nijak na vyber "odejit do jine banky" nebo sprdnout urednika. Okres nam tam prevadel nase mzdy, meli jsme tam sporeni. Jina banka by se s nama vubec nebavila, protoze jsme nebyli jejich klienti. A dotycnej byl novej nadrizenej…

Banka, kam jsem vztekla vlitla cestou domu, byla nove otevrena v nasi vsi. Hypoteku by nam nedali, kdybych tam neprevedla vsechny zalezitosti, a to nebylo nijak jednoduchy (=okres mel smlouvu s puvodni bankou a prevadet mzdy do jiny nebylo nijak jednoduchy vyridit.) Kdyz jsem mela zavazny slib od druhe banky v ruce, mohla jsem si dovolit sefa sprdnout. Driv ne. V puvodni bance jsem mluvila s holkou v kase celkem hlasite, kdyz se vzpirala uzavrit a prevest nase konta. Zavolala sefa, kdyz se podivoval, oznamila jsem mu, ze nejsem zvykla na takovy jednani a ze mne jeho nazory uz vubec nezajimaj. Jeho papiry jsem roztrhala a hodila na zem. Posleze jsem podala pisemnou stiznost hlavni bance ve Stockholmu na jeho jednani. Jenze tohle vsecko jsem si mohla dovolit az kdyz jsem mela hypoteku od druhe banky v ruce….