Proto neučím na žádné státní škole. Jsem sama za sebe. Komu vyhovuju, ten mi platí. Sám od sebe mi cpe své peníze. Pochybuju o sobě pořád. O tom, kdo jsem, co jsem, co dělám, jak dělám. Nikdy nemám odvahu se ptát na zpětnou vazbu. V červnu se bojím, že v září nikdo nepřijde a nebudu mít koho učit. Nakonec těsně před začátkem školního roku se zeptat musím. Jednotlivců nikdy. Těch se bojím nejvíc. Ti mě mají celou vždy jen pro sebe. Do jednoho se vrací. Skupinek se ptát musím. A pak dochází k tomu, že se hlásí noví a noví jen na doporučení. Takže teď aktuálně mé sebevědomí roste. Od teď už jen studenty odmítám. Překonala jsem 50 hodin týdně a víc už nezvládnu. Miluju to, co dělám. A nemusím poslouchat paní ředitelku, jestli mám třídu šedou nebo bílou.