Rivo, je to strasne tezky a tezko se radi, kdyz nejsme v tvoji kuzi.

My zijeme tak, ze mame 2 deti moje, dve manzela a pate spolecne. Moji kluci jsou jednou za 14dnu na noc u taty a manzela kluci jsou u nas vzdy jeden vsedni den, plus kazdy druhy vikend, skutecnost je ale takova, ze prijdu z prace a nikdy nevim, kolik deti tu najdu, protoze bydlime vsichni v jedne obci, nase deti spolu chodi i do skoly, takze hlavne muzuv mladsi prijde ze skoly, vyzere lednici, zahraje si nejakou hru na pc a zase jde. Jindy navecer cinkne, ze by chtel spat u nas, zda s tim mame problem, atd. Proste zijeme tak nejak pospolite.
Jo, strasne me mrzi, kdyz muj muz vystartuje na moje deti, ale muz uz za tu dobu, co je s nami, rozpoznal, kdy vystartovat muze a kdy ne. Ja mam u nevlastnich kluku taky celkem volnou ruku, ale samozrejme taky ne uplne, protoze to bych toho mladsiho musela umlatit. Ma chudak snad vsechny vlastnosti, ktery nesnasim. Co ale nadelam...je nas, tak se jen snazim ukazat mu, ze se da fungovat i jinak, a kdyz hodne skripu zubama, tak vyrazim sama ven, abych to rozdychala. Naucila jsem se uzivat si jeho svetlych chvilek, ale nezainteresovavat se v oblastech, kde je to jen skoda me energie a mych nervu.
Kdyz treba obcas zavrcej moji kluci, ze to a to neni fer, protoze ten muze tohle, ale oni nemuzou, tak jim vzdy vysvetluju, ze jsou hodnoty, ke kterym jsem je vedla, ze to ma nevlastni bracha jinak, protoze to maji jeho rodice jinak a ze je hranice, za kterou jit nemuzu. Nastesti to tak funguje.