Buchli, přemýšlela jsem ještě o tom na co se ptala Ráchel (co jako na to nevěřící) a uvědomila jsem si, že idealisté různých směrů se obvykle vymezují křesťanství právě pro "ponížený rituál", přísnost, kříže, padání na kolena, prosby, kajícnost.

Přitom církev dneska taková vůbec není.

"protože jsi dobrák, altruista,
prosím tě skrze Krista,..

Pána našeho"

vždyť je to geniální

Máme úctu k Bohu, ale máme k němu blízký vztah, lze mu doporučit "poslechni si Gotta (nebo Pink Floyd)"

Je zajímavé, že z venku se to zdá nepatřičné.