Ano, znám.
Znám romskou rodinu žijící v severočeském ghettu, která navíc vyhořela.
Znám dvě rodiny žijící v chatce/maringotce, protože nemají na bydlení.
Znám paní pracující v důchodovém věku za malou mzdu, která nemůže přestat přes své zdravotní problémy, protože by přišla i o své skromné bydlení.
Znám rodiny lidí s postižením, které se rozpadly a pečující dělící čas mezi péči a snahu o výdělek a tře bídu s nouzí. Horší tam, kde člověk s postižením je už dospělý - u malých dětí je pomoc - důstojná pomoc, která nezadupe těm lidem zbytky sebeúcty "litovací charitou", přece jen trochu dostupnější.
Znám lehce i jednoho bezdomovce, který si hodně zakládá na své důstojnosti a nepřijme pomoc větší, než o jakou poprosil..
Jo, chudoba je kolem mě častá, když ji chci vidět. A není tak lehké ji vidět, protože sebeúcta je často to poslední, co těm lidem zbývá (to cituju slova své kamarádky, která vede jistou pomocnou organizaci a od které si v tomto ohledu nechávám občas poradit, abych někoho neranila nevhodnou pomocí mnohem víc, než zraňuje materiální nedostatek) a tak lidé svou chudobu často zakrývají.