Jediné dítě, o kterém můžu tvrdit, že je opravdu zkažené výchovou je chlapec vychovávaný podle této zásady. Syn s ním kamarádil od tří let, nejdřív to byl milý chytrý kluk. Postupně jsem sledovala jeho proměnu k drzému spratkovi, ve škole problematický, odmítal spolupracovat s učiteli.
Jednou jsem ho vzala na výlet na kole s námi a bylo to taky naposledy. Máme zvyk, že pokud se někde musí kus po silnici, jede první dospělý (i kvůli křižovatkám), pak jedou děti a poslední zase dospělý. Kluk odmítal poslechnout, dral se dopředu, přitom cestu neznal, snažil se mě předjíždět a ujíždět ostatním, pořád chtěl být první. Měli jsme s sebou menší dítě, potřebovali jsme se přizpůsobit nejpomalejšímu, kluk absolutně odmítal, chtěl jet podle sebe. Dokonce chtěl určovat, kam se pojede, přestože jsme měli jasný plán. Nakonec jsem se taky dozvěděla, že jsem ho omezovala.
Podle mě tahle metoda nemůže fungovat s dětmi, se kterými se nedomluvíš a navíc vychovává sobce, co se neohlíží na ostatní.