Třeba vnuk pětileťák u nás chce zítra být...je u nás rád, určitě by u nás i rád spal.
jenže já te´d tři dny pracovala do nočních hodin, jdu do práce i zítra a odpoledne 100% vytuhnu na gauči.
Zítřek bude můj jediný volný večer, kdy jsem chtěla být prostě sama bez druhých.
Holt ho se spaním "zklamu", protože on je vzhůru do 22 a ráno v sedm vstává .
Minule jsem mu chtěla udělat radost, ale prostě - občas člověk opravdu musí myslet na sebe.
Jsem ve věku, kdy mám do důchodu daleko a práci celkem náročnou.

Jo a ještě tu mám jeden aspekt - když je u nás dětí víc, zabaví se mezi sebou a jen dohlížím, je to fajn...horší je, když jedno dítě chce mou pozornost, nikdy jsem si s dětma nerada hrála jejich hry...to zas ta naše babička jo , je schopná jíst z dětského talířku a "vařit" hodiny a hodiny.

Takže když to shrnu, měli jsem super hlídací babičku (ale šla do důchodu už v 56 letech), sice docela přísnou, ale děti miluje...a já úplně taková hlídací nejsem. A ani být nechci.