No tady - člověk míní, život mění.

U nás v dobrém pro děti a nás, jen nevím, zda pro babi.

Moje maminka říkala vždycky, že vnoučata jen na víkend a jen občas.

Muhehéé. Naše děti vyrostly "u babí", bydleli jsme společně a babí byla prý rozmazlující, my vychovávající, jak sama říkala.
Ne moc dobré zřízení, ale s malými dětmi velmi pomohla a pak se to rovnalo pokusu o zastavení rozjetého vlaku.

Řvoucí dítě v našem bytě, že chce k babí, vlasyrvoucí si babička v bytě vedlejším.
.......

Situace se následně zopakovala o pár let později, s maminkou zůstal bydlet sourozenec - a jak přes kopírák.
Jenomže o pár let později je o dost let později a maminka tj. babička už zdaleka není tak mladá, energická a zdravá, jako tomu bylo u dětí našich.

Naštěstí to vnímá i sourozenec - že dítě / tj. vnouče nemůže být u babi celý den, ale zase je to pokus o zastavení rozjetého vlaku, protože prcek zase chce k babi.
A na babi je občas už i vidět, že to nedává.

Máme o ni strach. Právě, možná, kdyby si občas sedla k tomu seriálu, neměli bychom dojem, že ji to až ohrožuje na zdraví i životě.