My jsme strašně obyčejní. Svatbu jsme tedy měli dřív, takže by nás rok 2011 zastihl s prvňáčkem a miminem. Oba zdraví a donošení. Pak se dlouho nic zajímavého nestalo. Pak se narodilo ještě jedno dítě, taky zdravé a donošené. Mezitím od 2011 až do 2018 žádné změny, kromě jednoho stěhování a jedné změny práce u mně a později u manžela. Vždycky k lepšímu. Marně vzpomínám, jestli mezi těmi lety nastala nějaká dramatická věc, ale kromě jednoho dětského malého otřesu mozku a jednoho zajetého kocoura snad vůbec nic, což považuji za neskutečné životní štěstí. Do televize by to ale byla nepředstavitelná nuda, nejspíš by nás vyřadili z projektu.