dítěti je kolem 10 let, zajímal by mě i jeho názor, no a jinak je to podle mě o práci s rodiči, která chybí a která by měla být, psycholog by měl oběma vysvětlit situaci dítěte, protože on každý vidí sebe, dítě je v těchto situacích majetkem, o který se mají dělit, jenže ve výsledku soud skutečně zachází s dítětem jak s majetkem a ne s člověkem

určitě bych dítě neposlala na půl roku do ústavu se zákazem komunikace s kamarády a rodinou

navíc si myslím, že tato situace z úvodního příspěvku se měla začít řešit hned, jak rodič s dítětem změnil bydliště, pokud se o tom ten druhý dozvěděl, až když přišel z práce a dítě bylo na druhé straně republiky

a stejně je to zase o tom, že během všech těch tahanic se nikdo nezajímá o dítě, dokud se rodiče domlouvají sami, nebudeme zasahovat, máme to teď v rodině, aktuální téma
jenže teď je potřeba, aby oba rodiče mluvili s psychologem, který jim vysvětlí, že dítě potřebuje jistoty, čím vším si prochází, taky by rodiče v této fázi měli vědět, co smí a co ne, včetně odstěhování bez domluvy s druhým, ta domluva by měla probíhat kvůli dítěti za přítomnosti někoho, kdo bude zastupovat dítě, upozorňovat na všechno, co je potřeba zvážit, tady vidím chybu, která se pak nedá napravit, ale končí přesně tím, že jeden rodič s dítětem odejde a druhýmu to začne vadit, ale to už je pozdě

zase hasiči hasí požár, co nezničil oheň, zničí voda, než by byla dobrá prevence a ani se to nerozhořelo

čí je to chyba? státu, orgány na ochranu dětí nefungují pro ochranu dětí, nedělají prevenci, tak si to má stát ošetřit, změnit, doplnit