7mi,

ale já nemám problém pochopit, že Ti to nedá, ale nějak mi do toho nepasuje to MUSELA.

Ve Tvým podání to vyznívá, jako že Tě někdo dostal do prekérní situace, kdy jsi musela udělat něco, co se Ti zásadně příčilo a otravovalo Tě to, a zároveň trochu jako že to je holt "ženskej osud", kterej se musí jen mlčky strpět a nedá se s tím nic dělat a maj to tak všecky ženský.

To, že někdo pomůže dítěti (vlastnímu, nevlastnímu i třeba dítěti kamarádky, to je fuk) s referátem není nic nepochopitelnýho, nepochopitelnej je pro mě ten postoj "hodili mi ho na krk, strašně mi vadilo, a štvalo mě, že to neudělal jeho otec, protože to měla být hlavně jeho práce, ale přesto jsem mu neřekla ani ťuk, a teď ze sebe dělám oběť"