O rozvodu zatím nepřemýšlím, ale v tebou popsané situaci bych si nejspíš udělala sloupečky plusů a mínusů obou situací - zůstanu jako "spolubydlící" nebo "zůstanu bez chlapa". Dovedu si představit, pokud vycházím jen z toho, co píšeš, že do dospělosti dětí by u mě převážilo spíš "pro" zůstat spolubydlící (zvlášť, když píšeš, že nechceš jiného chlapa), klidně i z čistě pragmatických důvodů typu peníze a bydlení, i když zásadní by byla asi ta položka "klid pro děti". Snažila bych se trochu zabojovat proti jeho "dělání bordelu" a jinak zapojovala do péče o domácnost i děti. Jestli je nejmladšímu 8, budou už fakt za chvíli v podstatě samostatné, resp. "sebeobslužné",ne? Využít ze vztahu to, co poskytuje (pomoc v krizi je podle mého taky velmi výrazný bod "pro zůstat") a nestresovat se zbytečně z toho, s čím nehneš. Zkusit si najít nějakou vlastní novou radost, případně více odpočívat (podle toho, co potřebuješ víc) a myslet na své zdraví (fyzické i psychické) ...