Nepíšu to určitě jako návod, jen svou subjektivní zkušenost. V nějakém okamžiku jsem měla velmi podobné pocity jako ty. Přestala jsem s plánováním akcí "pro něj" a jela v módu svobodná dětná. Pokud jsem mu třikrát oznámila, že jedeme na bazén a nikdy neměl čas, po čtvrté neměl ani místo v autě, přibrali jsme kamarády dětí. Přijeli jsme najezení, děti šly spát a já si zalezla ke knížce...Nebyl to ani truc, spíš..asi únava ze vztahu a snaha udělat si každodenní život příjemným a podle sebe. Měla jsem navíc tu výhodu, že velmi dobře věděl, že na něm nejsem finančně závislá. Trvalo to tak půl roku, napřed se začal aktivně účastnit toho, co jsme s dětmi podnikali, pak i tu a tam něco vymyslel pro nás dva. Jednotka TU je půl roku až rok. Aktivně reagoval i na mé plány, pokud mu nebyly úplně proti srsti - že najdu představení v divadle nebo wellness je rád, ale na operu jdu s kamarádkou. Stejně tak já s ním občas jedu na velký rockový koncert, ale jsou skupiny, kam si hledá parťáka jinde. Osvědčil se v zajištění opakování aktivit, které jsem na první dobrou zorganizovala já - takže otočí předplatné do divadla, zajistí permici do páteční sauny a od tří mě honí ať laskavě skončím včas v práci.. Tak je to dodnes. Tohle bylo cca po dvanácti letech manželství, dvacítku jsme pak oslavili mnohem větší krizí z jiného důvodu a tu zase ustál on. Letos jsme slavili 30, kdybychom neřešili jiné problémy, žijeme velmi příjemně. Teda i tak žijeme fajn, ale ve vztahu naprosto bez problémů, problémy máme jinde.