Libiku, lidi chtěli přežít. Znám jednu historku: bylo to za války. Sešli se na schůzi králíkáři a bavili se o tom, jak chovat čistokrevná plemena a jak zvýšit užitkovost. I vyskočil jeden mladý králíkář a obořil se na starší pány, co jsou za vlastence, že lezou Němcům do zadku, když chtějí zvyšovat užitkovost a mít větší dodávky. A starší páni ho usadili tím, že jin přece nejde o nějaké Němce, ale o to, aby bylo dost potravin pro vlastní lidi, pro děti, příbuzné z měst a další ČESKÉ lidi. A taky o to, aby se uchoval kvalitní genetický materiál, protože až bude po vílce a bude se obnovovat hospodářství, tak bude tento materiál setsakramentsky potřeba. Byli to obyčejní venkovští strejcové, žádní hrdinové od Stalingradu, a dělali, co mohli a co uznali za správné. A tak se i za komunistů sice navenek mávalo fanglema a provolávala sláva Sovjětskomu Sajuzu, ale to bylo hlavně proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Lidi si doma dělali, co mohli, a snažili se přežít. Ne všichni byli zarytí komunisti a ne každý, kdo byl v rodné straně, byl svině.