U mé prababičky na Slovensku to fungovalo asi tak. Kráva byla přes noc v chlívě, ale neměla ani dveře. Za svítání ji podojili a ona se vydala sama na pastvu. Šla přes celou vesnici a cestou se k ní přidávaly její kamarádky krávy z ostatních stavení. Celý den se samy pásly a za soumraku se zase spolu vydaly do vesnice a každá kráva zaplula do svého chlívku na dojení. Neměly ani pasáčka a přesně věděly, co dělat. Práce s organizací byla nula.

Dnes je samozřejmě nemůžeš nechat courat samotné a musíš je mít někde za plotem. Dcera třeba vodí jedno telecího býčka na ohlávce a vodítku pro koně denně tam a zase zpátky, protože ho nechce pustit samotného než pochopí, jak to chodí. Větší zvířata už ví. V zásadě se s nimi můžeš velice dobře domluvit, pokud jim nenarušuješ zaběhlý režim.