Měnit obor bylo běžný i včera.
Když začaly automobily a přestaly být v módě koňské kočáry, ubylo čalouníků, co dělali koňské postroje nebo čalounili ty kočáry.
Když se přestalo topit uhlím, zmizely uhelné sklady.
Když lidi přestali číst noviny, ubylo novinových stánků a lidi přesedlali na internet.
Když se objevil sálový počítač, kolem kterého se chodilo v bílém plášti a který musel být v klimatizované místnosti, protože se přehříval, nikdo nevěřil, že to jednou poněkud zmenšené bude mít na stole pomalu každý, počínaje dětmi v mateřské školce.
Když se objevily první mobily a mobil stál zhruba tolik, kolik jsem vydělala za celý rok, taky jsem nevěřila, že to zakrátko budou mít i ty děti v mateřské školce.
Když si vezmu, kolik lidí živí mobily a počítače, je to neuvěřitelné číslo. Ti lidi to nevystudovali jako obor, řada z nich se k tomu dostala čirou náhodou, jako třeba i já. A dneska se to běžně studuje na středních i vysokých školách a je z toho obrovský byznys a dost rozsáhlé průmyslové odvětví.
Akorát je dobré získat poměrně rozsáhlé vzdělání, s tím se obor mění poněkud snáz. Jsou i práce, které vyžadují znalosti z více oborů. Což je třeba u nás: odborník u nás musí znát software a zároveň svůj obor (třeba potravinářské technologie), protože třeba instaluje SW v potravinářské fabrice a musí znát, co se tam s tím SW bude řídit a jaké jsou jednotlivé pochody, kritická místa podle HACCP a další věci.
No, a k poznání toho, co by ho jednou bavilo, slouží třeba různé brigády. Když to nejde jinak, tak i práce zdarma, pokud je ve vysněném oboru.