Doma vše ok. Normálně se spolu bavíme otevřeně o šikaně ( on ví, že sama jsem to na základě řešila ), o kamarádech, atd. Z těch kroužků ho přestává bavit skaut, ale není to proto že by ho tam někdo zlobil, jinak o ničem nevím. Říkám, za normálního stavu věcí je v pohodě. Kdyby se mu něco dělo, byl by asi skleslý pořád. O tom dlouhodobém stresu je to pravda, že pak člověk bouchne i při maličkostech, ale že by ho něco takhle trápilo, nejsem si ničeho vědoma. Ani tatínek, hlídací babička, nikdo. Zkusím ho ještě jemně vyzpovídat. Nejvíc se bavíme po cestě ze školy (máme to cca půl hodiny). Snad to nebude nic vážného.