Mám home office a práce asi víc než jindy.

Psychicky jsem celkem v pohodě. Mám asi šťastnou povahu, nehroutím se z toho, co nemůžu ovlivnit.
Ale obavy docela mám, v tom smyslu, že dobře vím, co všechno hrozí.

Nemoci jako takové se snad ani moc nebojím, spíš se obávám o blízké než o sebe. Racionálně vím, že je to jen další z mnoha možných nemocí, i když ošklivá. A co nejvíc bránit nebo zpomalovat šíření je ok.

Ekonomické důsledky budou hodně drsné, ale pokud epidemie opadne, ekonomika se bude celkem rychle oživovat. Otázka je, jestli by něco nemělo být jinak, třeba ta závislost na Číně. A je toho víc.

Moje ani manželova práce není ohrožena bezprostředně, ale syn pracuje v kateringové firmě, takže už dopad pocítil. Pracuje pár měsíců, ještě nemá rodinu, bydlí ještě u nás, takže není ve vyslovených problémech. Jako rodina nějakou rezervu máme, ovšem nejsme miliardáři, takže kdybychom přišli o výdělky na dlouhou dobu, tak by se rezervy vyčerpaly.

Jsem si skoro jistá, že byl svět PŘED a bude svět PO. A jaký bude, z toho mám opravdu trochu obavy. Jestli lidi nebudou volat po silných vůdcích a pevné ruce.