ono je snadné říct si "není zcela spokojena se svým životem a máma je první na ráně coby viník", místo toho, aby člověk podstoupil nějakou sebereflexi a třeba i potomkovi naslouchal, cože mu vlastně vadilo či vadí.
jsem ráda, že jsem se svými dvěma dospělými dětmi tohle prošla, za leccos jsem se jim omluvila, spoustu věcí jsme si vysvětlili a teď máme díky tomu hezký vztahy. je to lepší, než aby to na mě vyklopili někdy ve čtyřiceti. vyžaduje to ale ochotu připustit si, že i když jsem se snažila a dělala to nejlepší, co jsem uměla, tak to někdy mohlo být totálně mimo.
ty si do diskusí často promítneš soběstředně nějaké svoje téma a všem vysvětlíš, jací jsou vlastně pitomci. možná je to to, co vadí i tvojí dceři.