S botami mám také celoživotní problém. Málokteré se mi líbí a málokteré jsou ideální. Na parádu mezi lidi mám ráda boty na podpatku. Ale takovém, který mi prodlouží nohu i postavu, omladí celkový vzhled, udělá ze mne elegantní dámu a hlavně...se na něm dá vcelku pohodlně chodit. Málokterá bota takové nároky splňuje. Ale i tak mám boty. Dokonce několik mnoho, protože mám ráda boty sladěné s oděvem i barevně. Takže mám boty černé, hnědé, šedé, béžové i modré. Jedny zelené a jedny růůůžové. Do přírody nosím bytelnější, lehké botasky a ač chodím hodně, denně, cestou a často i necestou , zhusta mi postačí i obuv od Vietnamců. Na několik dennodenních let. Velmi mnoho let mám jedny zelené kožené zde zmiňované Ecco. Šetřím si je, jsou lehounké jako pírko, pohodlné na přírodní výlety lehčím terénem. Když je v přírodě mokro, jistí to holinky.
Někdy mě zpočátku boty také tlačí až dřou, ale přes chvilkové počáteční utrpení (moje) si k sobě většinou najdeme cestu a zvykneme si na sebe. Když ne, jdeme od sebe.
Sportovní boty k sukni a šatům se mi moc nelíbí. Přijde mi to padlé na hlavu i na nohu. Něco jako hoodně špičaté boty, v kterých všechny zakopávaly. Prostě móda dočasná, doufejme.