Jo. Ropucho, úplně to nejhlubší pravěký propojení. Tak co furt máte s tím lese? Vyvinuli jsme se v savaně. Mě třeba pokaždý první pohled na suchou náhorní step úplně sevře srdce.

Jinak mám kolegu etnografa, co toho projezdil a hlavně prochodil poctivě po venkově málem celej život spoustu, ale trochu stydlivě říká, že má stejnak nejradší ten asfalt. Míněno město. A je v tom kus pravdy i málem o každým z nás, naše životní prostředí, na který jsme naprogramovaný, nesestává jen z porostů, zvěře a minerálů, ale taky z jinejch lidí, marná sláva. Sklon vyhledávat naprostou samotu má v krvi málokdo, i velký introverti myslím potřebujou aspoň nějakou společnost a spousta lidí potřebuje přímo cvrkot, i proto se tolik lidí stěhuje do měst. Ale nejsou to jen města, kolikrát už jsem slyšel o nějaký tuctový nebo přímo (pro mě) hnusný vesnici: "No není to nejkrásnější místo na světě?" A to akorát proto, že se tam dotyčnej narodil a vyrůstal v rodině a se sousedama.