moc díky všem za názory.
Pro spekulantky
ad ponožky - manžel jasně věděl, že dítě řve neb mu nikdo nechce nandat ponožky, nijak nezachraňoval nemohoucí dítě ani neměl nejasné signály, zda jsem se vyjádřila, že jen nenandám nebo nemám čas. Byl celou dobu u toho a nandat jí je šel, aby prostě přestala řvát bez ohledu na to co jsem řekla já.
ad večer - dítě mohlo pořad dokoukat v obýváku ale nechtělo tam být samotné, ségra již také chtěla jít spát a manžel s ní být nechtěl. Ano dcera spí se mnou a koukání na mobil (číkoliv) před spaním se u nás nepěstuje. Před spaním se čte, povídá nebo mazlí. Kouká se jen manžel, protože spí sám a holky (obě) moc dobře ví, že ony ani já to neděláme a víme proč. Tudíž i kdybych jí to přes zavedené pravidlo dovolila musela bych být vzhůru neb mi dítě vedle hlavy svítí mobilem.
a dodám ještě, že tyto dvě situace byly konkrétní, ale lze si za nimi představit dost dobře ten zde zmíněný banán, knihu, lízátko, prostě cokoliv (děje se to opakovaně kvůli čemukoliv), navíc jsem dítěti opravdu nic nevyčítala jen jsem jí vyjmenovala příklady během dne kdy si něco přála a já jsem jí vyhověla, aby teda neměla pocit, že jen zakazuji, vůbec to nebylo podáno jako prohřešky ale smysl byl "chtěla si na návštěvu kamarády, dovolila jsem ti kamarády, nebyl v tom žádný problém, nyní chceš můj mobil a důvody proč to nejde nechceš chápat, tak si klidně breč.