já bych ráda ještě upřesnila jednu věc: já jsem se výzvou pro agresora stala svou nedostupností. Později jsem se dozvěděla, že tak působím, a to i na ženy. Byla to určitá asi afektovaná ochranná schránka, kterou jsem měla, prý "kdybych se pokusil ti dát pusu, možná bys mi urazila hlavu" (a to jsem prosím do toho dotyčného byla zamilovaná). To proto mi první agresor dal do pití prášky, a potom jsem se už probudila nahá a s brekem běžela halou do bezpečí. Dodnes nevím, jestli nedošlo k defloraci, nebo pokus o ni, ale asi ne, to bych snad poznala. Snaha o jeho lepší erekci na jiných mých místech se tuším nezdařila (mám to absolutně v mlze). Druhý atak byl z podobné příčiny.
Dceru jsem se bála mít, protože jsem měla strach, že bych jí neměla co dát (podobný, ale menší strach jsem měla i u syna). Ale narodila se mi a byla fantastická. Nevím, jestli si někdy přestanu vyčítat, že jsem několik let jejího dětství prožila v depresích. Každopádně ona není klasicky líbivě atraktivní. Je parádně ušatá, když má rozpuštěné vlasy, ztratí se to, když si vlasy sepne, lehce s MM zalapáme po dechu . Taky za rovnátka asi utratíme celé jmění. To, co na ní já cítím jako nesmírně atraktivní, je její povaha, ona je narozdíl ode mě v tomto věku tak veselá, nezatížená, zdravě sebevědomá, uvolněná a svá. V dětské společnosti je pro vrstevníky atraktivní, třeba je to zatím jenom shoda náhod, ale určité známky jejího vlivu na okolí jsou u kluků už zřetelné. A ona je k nim shovívavě rezervovaná...