Ne, z tohoto období si nepamatuji nic.
Ale úzkostí po mamce a domově jsem trpěla minimálně celou MŠ. Stačilo mi nějaké slovo či zvuk připomínající domov a měla jsem slzy na krajíčku.
A to, že mamka pracovala celý náš první stupeň i za komoušů na zkrácený úvazek, beru jako velké plus. Ten čas, kdy jsme přišly od autobusu domů, já si udělala úkoly, mamka vařila a pak jsme třeba jen za zimních večerů seděly u stolu, mamka pletla a já ji pozorovala a pomáhala počítat řady - takový obyčejný obrázek všedního dění, ale budu ho mít před očima do konce svého života