Yuki, ale v naší zeměpisné šířce není největším problémem, že se člověk nenají, ale že nezaplatí závazky. Lidi, co měli podnikatelskou éru v devadesátkách si bez zkušenosti snadno mohli myslet, že jejich cena na trhu služeb nebo práce je vysoká a navždy. No a pak čelili různým půjčkám a těžko se jim přiznávalo, že gramotná cesta je prodat movitosti i nemovistosti a jít být za skromňochy, tak se kousli a léta vytloukali klín klínem, aby splatili své hypotéhy se 14% úrokem a všechny ty podnikatelské úvěry, které se poskytovaly doslova proti podpisu.

To se zase těžko vysvětluje někomu ve státní službě. A já nemluvím o žádném spekulantství, ale o truhlárně, která napřed uživila 4 zaměstnance na PP a mohli jsme si pískat. V situaci, kdy čekáš kšeft, který může a nemusí přijít a máš dluhy, nepoznáš, kdy už jsi fakt bez prostředku. Je to ale nesmírný stres, mému manželovi do k jeho osudu určitě přispělo.