Katko, tak třeba náš soused se dozvěděl, že má neoperabilní nádor na mozku. Zhruba věděl, kolik mu zbývá. Prožil ten zbylý čas strašně hezky, chodil po sousedech a říkal jim, jak je má rád a že jim přeje všechno dobré, omluvil se za staré křivdy. Se všemi se usmířil, sám se sebou, dal do pořádku vztahy v rodině.
Kdyby nevěděl, že prostě do roka zemře, třeba by se flákal po hospodách a nadával na politiku, nevražil by na svoje děti až do své smrti. Takových lidí je dost, co jim jejich smrtelnost dojde až s nemocí.
Neříkám, že je to univerzální, ale i vzhledem k tomu, že Alzheimer může změnit osobnost dost hnusně, tak bych zrovna tohle chtěla vědět a připravit na to hlavně rodinu (krom svých záležitostí).