Přijde mi, Ropucho, že jinde je častější, že kuchař rád vidí, když lidem chutná. A častější je i to, že i obsluha samotná raději vidívá, když hostům chutná. Ale je to možná i tím, že hospody bejvaj jinde častěji než u nás rodinný podniky, nebo se tam lidi víc znaj, zní to možná trapně, ale jsou víc tým. U nás je majitel, ten shání najatýho kuchaře a na druhou stranu nějaký lidi, co by byli ochotný to po něm roznášet. Jsou podniky, který šlapou, ale zas tak moc jich není.

A vaření spoustě našich kuchařů nejde, máme sice na to učební obory, stejně jako na číšníka, ale umět vařit se dá i bez vyučení a často líp. Jinde v cizině, když sháněj kuchaře, ptaj se spíš na reference nebo koukaj na to, co předvede.

A k receptům: já třeba netuším, co si představit pod spojením "táborská bašta" nebo "katův šleh" a podobně, popis ingrediencí v jídeláku mi pomůže jen zčásti. Guláš nebo svíčkovou znám. Asi bych tolik nedal na známý a neznámý názvy, kdybych tušil, že většina podniků bude vařit z čerstvýho, což mimo Česko nebejvá problém, bude umět maso, zeleninu, přílohu uvařit jaksepatří, nebude to polejvat sosem z mouky a margarínu atd.