Kat, já mám tu výhodu, že ho vlastně mám. Vím, kdy mám práci, v kolik musím kde být, co musím udělat před tím a co potom. Ale na druhou stranu (možná mylně) si představuju, že i když člověk třeba programuje, má nějaký termín, kdy musí odevzdat? Takže max. ze začátku se stane, že prokrastunuje, odkládá a pak má fofr, ale časem si udělá zkušenost, co musí cca kdy, aby bylo hotovo?
Naopak v zaměstnání musíš být a často je i dost jedno, co doopravdy uděláš, prostě tam muíš trčet. Pracovala jsem i mimo školu, dokonce i v korporátním a z mojí zkušenosti právě tam byly metapráce nebo i jen prosté předstírání práce daleko nejčastější. V době svého zaměstnání jsem většinu času neměla co dělat, protože to, co po mě chtěli, jsem udělala dřív, než byl oběd, ale domů jsem nesměla, nesměla jsem číst knihy ani internet ani být v kuchyňce. Šéf mi řekl na férovku, že musím sedět před otevřeným počítačem a dělat, že něco dělám, jinak mě vylijí, což se pak taky stalo. Nedivila bych se tomu vůbec, protože se jim podle mě takové místo, jako bylo to moje, vůbec nemohlo rentovat, jenže oni na to samé vzali někoho jiného, kdo to měl problém udělat za celý den. Není mi jasné dodnes, proč mi nedali víc práce, plat byl fixní, to, co jsem dělala, bych klidně mohla dělat v recepci a tu recepci k tomu obsloužit a ještě brát méně (recepční měl méně).