OK, tak když pomineme Kellnerovy a jim podobné, kterým doma asi nikdo z nás nesvítí, já zas neznám rodiny, kde by děti „jen braly“ a ubozí rodiče dřeli na jejich skutečné i domnělé potřeby. Jediný, co mě v té souvislosti napadá a co se tomu blíží je smutnej příběh Konvalinky, která razila heslo „vše pro děti, já nic nepotřebuju, stačí mi suchá kůrka, hlavně když děti mají vše a nemusí doma hrábnout“, což je mmch. podle mého názoru přesně ten model, který vede nejčastěji k výchově těch „rozcapených panchartů“, kteří jsou vedeni nejen k tomu, aby si nevážili nejen práce, ale ani vlastních rodičů.
Normální příčetnej rodič, bez ohledu na to, jak moc je nebo není „movitej“ nežije pro děti, ale s dětmi. A ty děti se normálně „podílí“, tj. chodí do školy, doma po sobě většinou odnesou talíř, seberou na zahradě nějaký to jablíčko, když se to zrovna dělá, vynesou odpadky a přinesou karton mlíka, jsou-li pohlaví mužského. No a protože se podílí tak, jako všichni, i když zrovna ne „generováním peněz“, podílí se i na té životní úrovni rodiny.