Monty,
no jo, o síle přání nebyla z tvé strany řeč.
A lidi se hodně liší mimo jiné i v tom, že si přejí různě silně.
U dětí imho občas musíš prostě korigovat, i když "na to je", z různých důvodů, třeba mu ten velký řetízkáč na pouti nedopřeješ, protože víš, že mu bude špatně, ačkoliv dítě to vehementně popírá (a existují ekvivalenty pro starší děti).

Jinak s tebou koncepčně souhlasím, výchovu "pro výchovu" nemám ráda, zase na druhou stranu mají-li rodiče hodně odpovědný přístup k utrácení, je jasné, že se ho budou snažit dítěti předat.