Kruci,
no a já zas neznám lidi, co by měli neomezený množství přání, který je ve výsledku finančně ruinují. To jsou přesně ty místní debaty o bájných bytostech, co kupují „všechno, co vidí“ jen proto, že na to v tu chvíli mají. Lidi mají obvykle nějaké priority a co jde mimo ně, to si buď rozmýšlí nebo se bez toho obejdou úplně. A pro puberťáky to podle mě platí taky. Jasně, že moje dítě někdy něco chce, ale nechce „všecho, co vidí“ a ani nechce nic, o čem by věděl, že je z hlediska „nastavení“ rodiny finančně nebo „hodnotově“ absurdní (jako např. kérka Ortel).