Ještě jednu věc mám ke střelbě do vlastních ženských řad:

Nejistota, malý sebevědomí a neochota dělat nepříjemná rozhodnutí.

Mám takové podřízené, které jsou zkušené, výkonné, praktické, v práci mnohem déle, než já, vědí a umí toho spoustu. Ale pořád jakoby měly z něčeho strach, s každou drobností se chodí radit, co by kdyby. Svůj názor nechtějí říct nahlas, ale někde bokem, často se ptají, co mají dělat a co je správné. Třeba jim to vyhovuje, být na nejnižších pozicích, nechci je za to odsuzovat a jsem za ně v práci neskonale vděčná.
Ale přijdou mi jako výkvět holčičácké výchovy typu: neumaž si šatičky, pečlivě vybarvuj, buď hezky zticha a seď rovně. Od zajímavých názorů, dobrodružství a odpovědnosti tu jsou kluci.