"Kupuju mu je, protože z nich má radost a protože mi to žádnou díru do rozpočtu ani do plánu zodpovědnýho šetření neudělá. Pro mě je radost z něčeho legitimní důvod, proč si tu věc pořídit. "

Takhle to má asi každej, ale nemá to každej na úrovni pěti tisíc za boty, deseti za telefon a dvaceti za notebook, ale na nižších částkách, co za ty boty věci dá. Vždyť je to v principu totéž a řeči o tom, že je ponižující nedostat boty za pět, když na to rodina vlastně má, jsou akorát hraběcí rady. Ona totiž rodina, co by si kvůli radostem mohla půjčovat na auto, na ty boty a ani na tu elektroniku vlastně nemá, respektivě může to tak klidn usoudit a není to nic ponižujícího.