Dari, bývala jsem dítětem, které se v kolektivu projevovalo jako to tvoje. Nevím, jestli ti moje zkušenost k něčemu bude, obě moje děti jsou po více po mém manželovi, ne po mě, v kolektivu se umí bránit velmi dobře.
Nemůžeš změnit okolí svého dítěte, můžeš ale ovlivnit jeho postoj ke svému okolí.
Kdysi na druhém stupni jsem pravidelně schytávala kopance do podbřišku od spolužáka karatisty, facky přes celou hubu od spolužačky, která se chtěla přátelit a já ne, dva jiní obdivovatelé mě vybarvovali modřinami. Ve všech těch vzájemně nesouvisejících situacích nakonec pomohlo prostě to, že jsem se jim postavila. Dost pozdě, několik měsíců jsem to vydržela, dávala jsem si pozor, abych s fackovací spolužačkou nebyla nikdy sama v místnosti a držela se od ní dál, vyhýbala jsem se situacím, kdy si ti modřinoví něco dovolí, kopance do podbřišku jsem se líp nebo hůř snažila vykrýt. Přidali ještě psychický nátlak, řeči jako "můj táta je teď děsně podrážděnej, asi by ho vyklidnilo, kdyby si zašel za starou Marťasínovou, ta nemá chlapa, tak mu určitě ráda dá...".
Při jedné z těchto situací, kdy tvoření nových modřin na starých modřinách hodně bolelo a ty nespravedlivé řeči o mámě už nešly vydržet, se mi doslova zatmělo před očima a začala jsem řvát jako zvíře, cokoli mi slina na jazyk přinesla, spolužáka jsem odstrčila tak hrubě, že se převrátil s celou lavicí a obtížně vstával, celý v šoku. Vyjeveně zírali, jsem prý blázen, teď je to konečně jasné Ale co je důležité: od té doby byl od nich pokoj. Že jsem cvok jsem ještě potom párkrát slyšela, ale už si nic moc nedovolili.
Dari, nenech to u svého dítěte zajít tak daleko. Měl by se prostě naučit ohradit se. Nauč ho nějaké hlášky z pohádek a filmů, něco na způsob "zklidni hormón, vystydni paprsku, co si to dovoluješ ty prde..atd." Něco, co tvého syna dokáže i rozesmát, když se to bude učit...Promiň, že celou váhu řešení doporučuju svalit jen na tebe a syna. Ale opravdu se to bude muset naučit, je to jedna z nejdůležitějších věcí v životě.