děsný, kdyby tenkrát, když jsem už bolestí a zoufalstvím měla zatmění, přišla určitá úřednická učitelka (cca třetina takovýc tak tenkrát byla), možná bych absolvovala kolečko po diagnosťákách a odborných posudcích...já jsem totiž o těch věcech nedokázala vůbec mluvit, pokud by na mě šli direktivně, nedostali by ze mě slovo...taky se ten kluk tenkrát mohl fakt nešťastně praštit o tu lavici, parapet, radiátor, a já bych ho zabila, mohlo se stát naprosto cokoliv - většina učitelů co si vzpomínám chtěla hlavně mít klid, to pro ně byla zcela zásadní priorita