Moji rodiče jsou uzitecní a myslím, ze jsou šťastní.
Mamka (73) sice má rakovinu plic a metastazu v kosti, ale několikrát týdne si bere na hlídání naši nejmladší (8mes). Teď k svátku ji ušila nový pytel na spaní, protože nic nestihla koupit. Krášlí naši společnou kvetinovou zahradu, zavaruje. Občas mě překvapí drobným úklidem v mem bytě ( vycideny sporák, sparovane ponožky, vynesené odpadky...) než přijdu z práce.
Tata zas zahradničí v zeleninové zahradě. A má vždycky radost, když jeho úrodu chválíme ( brambory, cibuli, mrkev, rajčata). Taky mimino mělo první mrkvicku tu od dedy. Je mu 83 let.
Žijeme v dvougeneracnim domě a nemůžeme si to vynachválit. Je to výhodné i pro ne - když marodí, jsme hned při ruce. Mamky anabázi s operaci a ozařováním jsme tak zvládly spolu. Jsem rada, ze k doktorum jsem s ni mohla chodit. Nebo když začal koronavirus - zajistit nákup nebyl problém. Líbí se mi soužití více generaci. Je to náročné, ale hezké. A jsem na to zvykla, vyrůstala jsem i s prarodiči ( ve stejném dvougeneracnim domě).