"Nejde o "papír", jak se říká, jde o jednoznačné formulování úmyslu, o slib druhému, že na sebe beru společný závazek a hodlám mu ze všech sil dostát.
O vytvoření společného MY.
Bez toho je to pro mě volné milenectví s otevřeným koncem, závislé na momentální náladě."

Upřímně řečeno, jednoduše formulovaný slib pronesený bez obecenstva - že se milujeme, a jsme pro sebe navzájem jedineční, toužíme spolu mít dítě, a strávit spolu zbytek života péčí o společné děti - to mi dává větší význam, než ta svatba a oddací list.
Ale my si tyhle zásadní věci neumíme říct, špatně se nám to vyjadřuje, asi bychom si připadali nazí, zranitelní - tak čekáme na společné početí a potom to často "zalátáme" sňatkem (která svou organizací i průběhem často připomíná spíš praštěnou pařbu).