"Ropucho, já si myslím, že pokud dojde toaleťák, je to blbý."

Libiku, to si u nás myslíme všichni, a proto každý, kdo si všimne, že se zásoba tenčí, při nejbližším nákupu ho tam přihodí.
My jezdíme autem přes město denně, i několikrát denně, je automatika stavit se v obchodě. A obousměrně funguje, že ten, kdo jede, zeptá se druhého, jestli nechce něco koupit.
Stejným způsobem se občas zapojí plnoletý potomek.
Zásadní velký nákup dělám pravidelně já, ale téměř denně se dokupuje, co kdo si aktuálně vzpomene.
Chápu, že na samotě u lesa to může vyžadovat jinou logistiku, ale když denně jedeš kolem několika obchoďáků a pod okny máš navíc večerku, opravdu není třeba lámat si příliš hlavu a složitě organizovat.