Syn celkem nedělá problém, s tím, že něco nechce nosit (resp. nechce košile ani trička s límečkem a "svetry", což pro běžné účely respektuju), shodneme se celkem na takové "sportovně městské módě" a na tom, že mikina by měla být pokud možno rozepínací. Problém nastal před půl rokem s už tady zmíněným přechodem z dětských na pánské velikosti. To "dětské" (tj. do ve. 176) jsem zvládla nakupovat bez něj, prostě vždycky o číslo větší než to minule, kalhoty zásadně se stahovacíma gumičkama v pase. Osobně častnit se musel jen nákupu bot (a i ty je manžel ochoten objednat na eshopu a pak vézt vrátit zpátky) Pánské kalhoty ovšem už gumičky nemají, takže o prázdninách musel absolvovat výpravu za kalhotami, pokud chtěl mít v čem jít do školy. "Nalákala" jsem ho na konci srpna na to, že v září už bude muset navíc mít v těch obchodech roušku, tak šel raději v srpnu Horko těžko jsme něco nakoupili, je velký, ale vychrtlý. Má tedy dvoje kalhoty do školy, jedny "výletové" a jedny šusťáky (ty už jsem někde náhodně "ulovila" dřív), ovšem jestli budu pokračovat v rychlém růstu, můžeme za chvíli vyrazit znovu ... Teď tedy jsou na řadě nějaké podzimně zimní kotníkové boty (velikosti 46 pro moje 13-leté miminko